Adéla Studuje

Zdravím u dalšího #throwbackthursday. Bez dlouhého úvodu a zdržování, byl tu rok 2012.  Dostala jsem k narozeninám drezurní sedlo. Bylo to plastové Daslo a jediná jeho přednost byla, že bylo lehké. Jinak se v něm nedalo sedět. Pro Iwana jsme ho ještě jakž takž upravili výměnou komory, ale pak sedělo jakoby do kopce.Jestli jste si doteď z těch fotek nevšimli, měla jsem tendenci jezdit v záklonu. Sedlo, které bylo zakloněné mi moc nepřidalo... ale do léta jsme na něm vesele jezdili.  Má kamarádka Kačka si pořídila foťák, takže i tento rok mám velmi bohatě zdokumentovaný. To bude dlouhý článek... Nejen na rodinné vyjížďky s námi na Iwanovi začal jezdit táta. Táta na Iwánkovi, já na haflingerce Lindě, která byla super osobnost a jsem ráda, že jsem měla tu čest, a hlava Larcona, který byl stejný srdcař jako Iwánek a mamka je do něj zamilovaná do teď. Mamka začala brát pravidelně ke koním brášku. Tohohle chlapečka Palečka si zapamatujte. Při příštím objevení si vůbec nebude podobný....

Ostravo, Ostravo, město mezi městy, hořké moje štěstí... Zdravím, dnes budu pokračovat v opěvování mého rodného města. Přijeli nám totiž na návštěvu kamarádi z Jihu a tak jsme je protáhli po zajímavostech. Nejsem umělecký typ a neumím fotit. Takže pokud nejde o kočky a koně, nějak moc se k foťáku nemám a tak ani nemám moc vlastních zážitků zdokumentovaných... ani teď tedy nepředvedu vlastní fotky. Bylo by jednoduché udělat středoškolský referát o zajímavostech v Ostravě, plácnout sem pár oficiálních fotek a hotovo. Mým cílem ale je zprostředkovat své zážitky a zkušenosti. Proto je v nadpise 1. díl. Nečekejte, že další bude brzy, zase až s nějakou cizokrajnou návštěvou 😉 A taky ale nečekejte nějaká skrytá kouzla. Tentokrát jsme vyloženě šli po turistických cílech. Dolní oblast Vítkovic - Malý svět techniky U6 https://www.dolnivitkovice.cz/maly-svet-techniky-u6/galerie/#pid=2 Kdybych šla sama, trvalo by mi to mnohem déle a dětinsky bych zhltla celý příběh s Julesem Vernem. Taky bych si ...

Zdravím, vítám vás u dalšího povídání o koních. Rozhodla jsem se z toho udělat #throwbackthursday příspěvky. Tentokrát tedy o jednom, mém osudovém Iwánkovi. Psal se rok 2010, mě bylo 11, končila jsem základku a hlásila se na gympl, chodila do klavíru, dramaťáku a ke koním. Mamka pro nás pronajímala Shahu. O tom jsem ale psala minule. Na konci dubna (přesně 30.4., na Shahounkovy narozeniny) si mamka splnila sen a koupila si vlastního koně(i když, jak jsem psala minule, už víme, že její vysněný kůň nikdy nevypadal jako Iwan).  Nastěhovala ho do stáje v Hlučíně a domluvila mu přiježďování zkušenější slečnou a pod trenérkou Mončou. Já jsem ho mohla čistit, krokovat, ale při ježdění jsme si zatím moc nerozuměli... Během prvního roku na nás Iwan vyzkoušel všechno. Začalo to zánětem v kopytě, po kterém jsme ho museli začít kovat na všechny čtyři nohy. Přes léto se začal strašně potit, mamka ho nechala ostříhat. Od začátku, co jsme ho měli strašně třepal hlavou (proto na některých fotkách ...

Zdravím! S uvolněním karanténních opatření se mi rozvolnilo přesné plánování dnů a od napsání přijímaček už u mě vládne totální anarchie. Měla bych dokončit příspěvek o rutinách a využít toho k znovuzavedení mých. Dnes ale o oblíbencích. Podcast The SaVeg Podcast Možná jsem to tady nikdy nenapsala, ale od patnácti let koketuju s veganstvím. Někdy vážněji, někdy méně. Youtube kanál Cheap Lazy Vegan byl pro mé veganské období vždy inspirací. Jeho autorka, Rose, je milá, ale přímočará, její recepty jsou snadno pochopitelné a chutné. No a milá ale přímočará Rose je taky spoluautorkou tohoto podcastu. Energie jí i jejího kamaráda Daniela je úžasná. Ať mluví o jakémkoli tématu, ať už vážném, nebo vypráví své opilé příběhy, vždy se dobře bavím. Rozhodla jsem se poslouchat jejich podcast hezky od začátku, takže jsem popravdě jěště neslyšela aktuální díly, ale poslouchat v květnu o začátku koronakrize bylo zábavnější, než se na první pohled může zdát. Rozhodně tento podcast není nic vážného, v ...

Zdravím! Velkou roli v mém životě vždy hrála zvířata. Kvůli nim jsem směřovala na veterinu, kolem nich se točí můj volný čas, díky nim se udržuji v psychické rovnováze a pohodě. Dnes vám povyprávím, jak jsem se dostala k mému největšímu koníčku, koním :D Jezdila jsem ještě před tím, než jsem se narodila. Ke koním mě totiž přivedla mamka, která jim věnovala svůj volný čas taky od malička. Nejsme však žádná koňácká rodina, mamka nikdy neměla vlastního koně a byla ráda, když ji nechali někde jezdit pravidelně a čas od času jí někdo řekl, co na tom koni dělá dobře a co ne... Co se mých vlastních jezdeckých zkušeností týče, asi v sedmi letech jsem začala s mamkou docházet na Dětský ranč do Hlučína. Na rozdíl od ostatních (nerozmazlených) holčiček, které tam chodily do kroužku a postupně všechny musely cvičit voltiž (alespoň tak mi to rodiče vysvětlili), jsem měla výhodu v mojí mamce, která sice nebyla profi trenérka, ale měla mezi stájnicemi kamarádku, která nám párkrát do měsíce půjčila ně...