Oblíbenci květen a červen

Zdravím!
S uvolněním karanténních opatření se mi rozvolnilo přesné plánování dnů a od napsání přijímaček už u mě vládne totální anarchie. Měla bych dokončit příspěvek o rutinách a využít toho k znovuzavedení mých.
Dnes ale o oblíbencích.

Podcast

The SaVeg Podcast
Možná jsem to tady nikdy nenapsala, ale od patnácti let koketuju s veganstvím. Někdy vážněji, někdy méně. Youtube kanál Cheap Lazy Vegan byl pro mé veganské období vždy inspirací. Jeho autorka, Rose, je milá, ale přímočará, její recepty jsou snadno pochopitelné a chutné.
No a milá ale přímočará Rose je taky spoluautorkou tohoto podcastu. Energie jí i jejího kamaráda Daniela je úžasná. Ať mluví o jakémkoli tématu, ať už vážném, nebo vypráví své opilé příběhy, vždy se dobře bavím. Rozhodla jsem se poslouchat jejich podcast hezky od začátku, takže jsem popravdě jěště neslyšela aktuální díly, ale poslouchat v květnu o začátku koronakrize bylo zábavnější, než se na první pohled může zdát.
Rozhodně tento podcast není nic vážného, v tomto případě mi nepomáhá ani s angličtinou (opravdu doufám, že jsem neodposlouchala nějaký výborný vymyšlený přízvuk). Rose a Daniel jsou skvělí společníci k uklízení, cestování, jízdě na kole. Musím na ně mít náladu, někdy mají celkem krutý humor (většinou vůči sobě, a v dalších dílech se omlouvají, že to neberou tak vážně, jak to zní...) a ne vždy doloží ke svým názorům tolik fakt, kolik by se mi líbilo. Ale nejsou naučný podcast, dělají to pro zábavu a já se s nimi bavím skvěle. Pokud mě potkáte na kole s blbým výtlemem, můžou za to pravděpodobně oni.

Sport

Ay Fly
Photo from @littleyogahouse on Instagram
Sítě jsou mým koníčkem už nějakou dobu, poprvé jsem v nich cvičila už na gympu. Pak jsem přestala a loni na podzim začala hezky od začátku... a protože už mi není patnáct, bylo to mnohem náročnější. Kromě toho, že jsem si musela znova zvkat na všechnu krev v hlavě (a po koroně znovu), se rapidně snížila moje flexibilita a díky línému roku v Brně i fyzická síla. Ale pracuju na sobě a alespoň co se fyzičky týče, dělám pokroky... teda když něco dělám i mimo fly lekce... 
Tento měsíc jsem Ay Fly zařadila k oblíbencům hlavně proto, že se otevřela fitka, takže mě znovu naplnila radost, jako na začátku a taky proto, že se mi konečně podařilo něco málo i vyfotit a natočit. Předem varuju, že kvalita je strašná...
Fotka z dřívějška, těsně před koronou

Poloha 'Amorek'
Tohle točení je vlastně strašně jednoduchá věc... ale strašně efektní, že? 😊
Další velmi efektní video jsem bohužel ztratila při stahování fotek z telefonu 😢
A na ostatních nevypadám tak profi, takže ty hezky nechám schovaná 😄
Na víc oblíbenců jsem bohužel nepřišla. Nebylo tolik času, abych koukala na filmy, četla jsem jenom učebnice a ve zbylém čase nakupovala jídlo a vařila. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč jsem neuspěla

Obrázek
Zdravím u dalšího dílu ze seriálu: jdu na třetí vysokou školu. Dnešní téma bylo jedno z prvních, které jsem si napsala do seznamu, když jsem zakládala blog. Protože věřím, že když budu mít někde písemně všechny své chyby, bude menší pravděpodobnost, že je budu opakovat. Hlavní motivace pro tento článek byl můj nejlepší kamarád, který mi při jednom našem nedávném rozhovoru sdělil, že si myslí, že kdybych zůstala v Brně a znovu se přihlásila na veterinu, napodruhé bych to dala. Můj pohled je, že prvák s velkou pravděpodobností ano. Ale u tak těžké školy, jako je veterina, musí člověk mít motivaci. Svou vnitřní. Ale pojďme to tentokrát udělat přehledně: Proč jsem nezvládla veterinu (v bodech): Chyběla mi vnitřní motivace. Nemůžu si pomoct, musím k tomu dát komentář. Vnitřní motivace je to, že si opravdu vnitřně přejete tu školu vystudovat, získat znalosti a dovednosti a uplatnit je v praxi. Ne rodiče, ne spolužáci, ani „něco přece vystudovat musím“ nebo „už to musím dodělat, kd...
Další informace

Turistou ve vlastním městě 1. díl

Obrázek
Ostravo, Ostravo, město mezi městy, hořké moje štěstí... Zdravím, dnes budu pokračovat v opěvování mého rodného města. Přijeli nám totiž na návštěvu kamarádi z Jihu a tak jsme je protáhli po zajímavostech. Nejsem umělecký typ a neumím fotit. Takže pokud nejde o kočky a koně, nějak moc se k foťáku nemám a tak ani nemám moc vlastních zážitků zdokumentovaných... ani teď tedy nepředvedu vlastní fotky. Bylo by jednoduché udělat středoškolský referát o zajímavostech v Ostravě, plácnout sem pár oficiálních fotek a hotovo. Mým cílem ale je zprostředkovat své zážitky a zkušenosti. Proto je v nadpise 1. díl. Nečekejte, že další bude brzy, zase až s nějakou cizokrajnou návštěvou 😉 A taky ale nečekejte nějaká skrytá kouzla. Tentokrát jsme vyloženě šli po turistických cílech. Dolní oblast Vítkovic - Malý svět techniky U6 https://www.dolnivitkovice.cz/maly-svet-techniky-u6/galerie/#pid=2 Kdybych šla sama, trvalo by mi to mnohem déle a dětinsky bych zhltla celý příběh s Julesem Vernem. Taky bych si ...
Další informace

Jak to vlastně bylo s mým studiem

Obrázek
Zdravím! Jak už jsem tady párkrát zmínila, moje cesta k vysokoškolskému vzdělání a titulu není úplně přímá a jednoznačná. Rozhodla jsem se sepsat, co mě kam vedlo a proč jsem dělala jednotlivá rozhodnutí... Od malička jsem tvrdila, že budu veterinářkou. Skoro jsem neměla ani období „princezna“ - asi do čtyř let jsem chtěla být malířka, pak jsem přestala chodit do výtvarky, chvíli jsem chtěla být víla a pak se nějak chytla těch zvířat... asi to bylo v době, kdy mě mamka začala brát častěji ke koním... nevím. Každopádně jsem vždy chtěla být veterinářkou, vesele jsem všem odkývávala, že mi nevadí, že budu strkat ruku krávě do zadku, hltala jsem povídky pana doktora Jamese Herriota a vůbec si nepřipouštěla, že to je realita. Prostě jsem vždycky chtěla být veterinářka, ale nikdy jsem si pořádně nepředstavila, co to obnáší. Ale zjistila jsem si něco málo (hodně málo) o škole, že mi hodně pomůže, když budu mít na gymplu pěkný průměr a šprtala jsem a šprtala... až jsem se na mou „vysněnou...
Další informace