Kontakt

Máte dotazy nebo nápad na nový článek? Neváhejte napište mi. Budu ráda za vaše nápady, připomínky i pozdravy.


Podpořte mě

Líbí se ti, co tady tvořím? Pozvi mě na kafe!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nový semestr, nové já

Obrázek
Zdravím, tak co nástup do dalšího semestru, taky jste se přesvědčovali, že jste se přes zkouškové strašně moc změnili, že se budete už ale opravdu do té školy připravovat, chodit včas, chystat si obědy, neutrácet tolik za kafe, protože budete dobře vyspaní a že se o sebe budete starat, protože ve zdravém těle zdravý duch, takže tu permanentku do fitka ze začátku ledna určitě vyčerpáte? No, a jaké kroky jste pro to udělali? Ne, to koupení té permanentky se nepočítá. Ani superdrahá krabička na oběd a lahev na smoothie. Mám to tak pokaždé. Pokaždé, když začíná semestr, rok, prázdniny, měsíc, týden, ... člověk věří, že se z ničeho nic začne chovat jinak. Ale aby Áďa v budoucnosti byla produktivní, zdravá, naučená a psychicky v pohodě, musí pro to už současná Áďa začít něco dělat. Začnu malými krůčky Konec zkouškového je doba, kdy máme většinou (rozuměj „pokud nestudujeme veterinu, nebo podobnou sebevraždu“) všechny povinnosti z krku a máme čas si oddychnout a načerpat síly do d...
Další informace

Jak to vlastně bylo s mým studiem

Obrázek
Zdravím! Jak už jsem tady párkrát zmínila, moje cesta k vysokoškolskému vzdělání a titulu není úplně přímá a jednoznačná. Rozhodla jsem se sepsat, co mě kam vedlo a proč jsem dělala jednotlivá rozhodnutí... Od malička jsem tvrdila, že budu veterinářkou. Skoro jsem neměla ani období „princezna“ - asi do čtyř let jsem chtěla být malířka, pak jsem přestala chodit do výtvarky, chvíli jsem chtěla být víla a pak se nějak chytla těch zvířat... asi to bylo v době, kdy mě mamka začala brát častěji ke koním... nevím. Každopádně jsem vždy chtěla být veterinářkou, vesele jsem všem odkývávala, že mi nevadí, že budu strkat ruku krávě do zadku, hltala jsem povídky pana doktora Jamese Herriota a vůbec si nepřipouštěla, že to je realita. Prostě jsem vždycky chtěla být veterinářka, ale nikdy jsem si pořádně nepředstavila, co to obnáší. Ale zjistila jsem si něco málo (hodně málo) o škole, že mi hodně pomůže, když budu mít na gymplu pěkný průměr a šprtala jsem a šprtala... až jsem se na mou „vysněnou...
Další informace

Jak jsem se dostala ke koním

Obrázek
Zdravím! Velkou roli v mém životě vždy hrála zvířata. Kvůli nim jsem směřovala na veterinu, kolem nich se točí můj volný čas, díky nim se udržuji v psychické rovnováze a pohodě. Dnes vám povyprávím, jak jsem se dostala k mému největšímu koníčku, koním :D Jezdila jsem ještě před tím, než jsem se narodila. Ke koním mě totiž přivedla mamka, která jim věnovala svůj volný čas taky od malička. Nejsme však žádná koňácká rodina, mamka nikdy neměla vlastního koně a byla ráda, když ji nechali někde jezdit pravidelně a čas od času jí někdo řekl, co na tom koni dělá dobře a co ne... Co se mých vlastních jezdeckých zkušeností týče, asi v sedmi letech jsem začala s mamkou docházet na Dětský ranč do Hlučína. Na rozdíl od ostatních (nerozmazlených) holčiček, které tam chodily do kroužku a postupně všechny musely cvičit voltiž (alespoň tak mi to rodiče vysvětlili), jsem měla výhodu v mojí mamce, která sice nebyla profi trenérka, ale měla mezi stájnicemi kamarádku, která nám párkrát do měsíce půjčila ně...
Další informace