Jak to vlastně bylo s mým studiem

Zdravím!
Jak už jsem tady párkrát zmínila, moje cesta k vysokoškolskému vzdělání a titulu není úplně přímá a jednoznačná. Rozhodla jsem se sepsat, co mě kam vedlo a proč jsem dělala jednotlivá rozhodnutí...

Od malička jsem tvrdila, že budu veterinářkou. Skoro jsem neměla ani období „princezna“ - asi do čtyř let jsem chtěla být malířka, pak jsem přestala chodit do výtvarky, chvíli jsem chtěla být víla a pak se nějak chytla těch zvířat... asi to bylo v době, kdy mě mamka začala brát častěji ke koním... nevím. Každopádně jsem vždy chtěla být veterinářkou, vesele jsem všem odkývávala, že mi nevadí, že budu strkat ruku krávě do zadku, hltala jsem povídky pana doktora Jamese Herriota a vůbec si nepřipouštěla, že to je realita. Prostě jsem vždycky chtěla být veterinářka, ale nikdy jsem si pořádně nepředstavila, co to obnáší.
Ale zjistila jsem si něco málo (hodně málo) o škole, že mi hodně pomůže, když budu mít na gymplu pěkný průměr a šprtala jsem a šprtala... až jsem se na mou „vysněnou“ školu (o které jsem nic nevěděla) dostala. 

Anatomické muzeum (během ZS)

Mé ego, posilněné úspěchem u maturity, přijímačkama zvládnutýma na první pokus a seminářem z anatomie, který jsme měli na gymplu (a který jsem stejně jako všechny ostatní maturitní semináře vůbec nezvládala, a prošla jen díky pověsti šprtky, ale nechtěla jsem si to připustit), mě vesele první dva týdny semestru uspávalo, jo, učila jsem se, kreslila jsem si obratle a podtrhávala zápisky z biologie, ale nechávala jsem to tak nějak plynout...

Přišlo první kolokvium z anatomie, histologie, odevzdávání protokolů a já jsem nevěděla kam dřív skočit. Pořád ale jsem to nějak zvládla (trojka je přece dobrá známka, ne?) a v semestru svým líným tempem pokračovala. 

Fotka z imatrikulace, s mými drahými bratry

Zimní semestr v prváku mi zpětně připadá ještě celkem zvládnutelný, bylo tam hodně „vycpávkových“ předmětů, do kterých se člověk nemusel učit, ale pak tam je ta anča a histola, které prostě potřebují všechen čas a pozornost. A já měla brigádu, dělala doma kraviny, protože „potřebuju odpočívat“, jezdila z Brna do Ostravy každý víkend a místo učení dalších kapitol doháněla ty, které jsem měla už dávno umět... lavina se začala valit a už to nešlo zastavit.
přišla první čtverka z anči. Za chvíli ji následovala i histolka a pak mě vyhodili od zkoušky z biologie.
Místo toho, abych se zamyslela a snažila se látku pochopit, ne si ji jen přečíst, jsem si všechny otázky z biologie podruhé přečetla a odjela na týden na hory. Pak začal letní semestr, já jsem se místo soustav v anatomii drtila nazpaměť biologii a zkoušku udělala jenom proto, že byl vyučijící přesvědčený, že mě stejně někdo vyhodí v letním zkouškovém. Něco mi už tehdy říkalo, že má pravdu... tehdy jsem začala uvažovat o podání přihlášky na jinou školu, jenom kdyby náhodou, ale pak jsem se rozhodla, že bude větší motivace to neudělat a snažila jsem se nějak zvládnout tu moji lavinu. Jenže na lavinu už bylo pozdě. Anatomií jsem procházela jen díky tomu, že pana doktora Pyszka nebaví studenty zkoušet a tak i těm, co drží v ruce játra, dokonce i řeknou, že drží játra, ale začnou popisovat plíce, dá trojku a nechá je se v semestru dále vesele plácat. Histolu jsem se vždycky před testem našprtala a další týden už jsem nevěděla nic...
(sem jsem chtěla umístit nějakou fotku histologického preparátu, ale při rozhodnutí školu opustit jsem je všechny smazala... stejně jsem v nich měla bordel...)
Na letním semestru je nejhorší fyziologie. Je to opravdu taková zkouška, jestli na to má člověk hlavu. Hlavně tedy kvůli přístupu profesorů na ústavu, předmět je to zajímavý, sice obsáhlý, ale správně vysvětlený by byl i pochopitelný. Pro některé mé geniální spolužačky byl pochopitelný i tak, ostatní se v tom naučili chodit... a pak jsem tu byla já, která nezvládla dva termíny zápočtového testu a místo třetího odjela na tábor. 
Před tím jsem se ještě nechala elegantně vyhodit ze zkoušky z anatomie i histologie, u obou rovnou z praktické části. Abych pak mohla ještě během zkouškového odjet na dovču. Chtěla jsem všechno, co jsem přes rok nestihla, dohnat přes prázdniny a obě zkoušky udělat v září. Hodně špatný nápad.

Ale jak jsem na té dovolence byla spokojená, což?

Po návratu z tábora, který pro mě byl do jisté míry velmi meditační záležitost, protože ti, co se mě tam nezeptali, jak to mám se studiem, se chlubili, jak to mají se studiem oni, jsem se pustila do plánovaného zachraňování anatomie a... vzdala to. Byla jsem psychicky vyždímaná, jenom jsem se na tu látku podívala. Nedokázala jsem si představit, že se na té škole budu trápit ještě dalších pět let. Že budu muset celou fyziologii absolvovat znovu. Že se budu vůbec muset vrátit do Brna.
Takže jsem začala hledat, jestli mě nezaujme nějaký obor, na který byly přihlášky otevřené ještě v srpnu...

Vzhledem k tomu, že jsem se tady už zmínila, že na oboru, na který momentálně docházím, nemám v plánu zůstat, jste asi už pochopili, že takový obor nebyl. Takže jsem se vyčůraně přihlásila na něco, co mi připadalo jednoduché a prošla prvním semestrem, abych si na celý rok udržela status studenta... a hledala, co mě vlastně bavím naplňuje a kam chci teda jít dál.
V tom mi pomohlo Poradenské centrum OSU. Po konzultaci s rodiči, kamarády, kamarády rodičů a širokou veřejností jsem totiž vůbec nevěděla, co sama chci a co je správně. Bála jsem se, že když jsem teď dva roky ztratila hledáním se, třetí pokus musí být už „to ono“, že to prostě musí vyjít. V poradenském centru mi nasadili do hlavy několik brouků a díky jedné mojí velmi motivující kamarádce, která i přes to, že má titul, nadšeně nedělá, co vystudovala, teď mám podanou přihlášku na kombinaci Biologie - angličtina se zaměřením na vzdělávání a věřím, že mi to k něčemu bude. Před tím mě teda čekají další přijímačky, tak mi držte palce, ať zase neusnu na vavřínech...