Oblíbenci září 2021

 Zdravím!

Formát „oblíbenci“ jsem ve zkratce představila v prvním příspěvku pod tímto štítkem. Bohužel stejně jako celý blog na více než rok upadl do propadliště dějin... ale teď jsme zpět a s novými náměty!

Podcast

Dobře, ne všechny body budou nové. Podcasty jsou moje ”go-to“ k cestování. Od kola, na kterém teď trávím i dvě hodiny denně (abych nedělala machra, je to elektrokolo, trochu mi pomáhá 😅 ale s mým degenerovaným kolenem by to ani jinak nešlo...), přes autobusy a auto (když jsem byla v zemi, kde se jezdí vpravo a platí vám pojistka, i když nemáte 23 let) až po cestu do říše snů (čti usínání).
Rozhodování bylo opravdu těžké, ale nakonec jsem se rozhodla představit

Jsem v obraze
zdroj: podtail.com

Terka a Johanka jsou jenom trošku mladší než já, ale už toho dokázaly opravdu hodně. Moc jim fandím a moc je obdivui. Podcast začaly vydávat teprve nedávno, ale už dříve byly aktivní na Istagramu (Johanka vede @jsemvobraze, Terka na svém účtu @tesspov také zveřejňuje spoustu zajímavých informací o aktuálním (politickém) dění. 
Až na pár z mého pohledu trošku nedotažených myšlenek (ale já mám poslední dobou pocit, že se spíš zabývám problémy Mileniálů, ne Gen Z, kterou holky zastupují a na kterou podcast směřují), mi připadá jejich práce skvělá, osvěžující (oproti zbylým vážným zpravodajským podcastům) a moc mě baví.

Dopravní prostředek

Elektrokolo

Bolí mě to přiznat, ale jak už jsem naznačila v podcastové části, můj nejvyužívanější dopravní prostředek posledního měsíce je elektrokolo (půjčené od hostitelské rodiny). Mít jinou možnost (třeba cenově dostupné MHD, ale na to se tady nehraje... nebo normální kolo a funkční koleno 🤦‍♀️), asi by mě nenapadlo něco takového zkoušet... ale co, pořád šlapu, jenom je to rychlejší (což je výhoda hlavně při ujíždění dešti 😅) a když moje tělo začne vzdorovat, nezůstanu bezradně uprostřed ničeho, ale dobzučím se domů...
A co si budem, uhlíková stopa elektrokola, benzínového skútra nebo dieslového auta... to asi bude prašť jak uhoď...
Místo: Irsko

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč jsem neuspěla

Obrázek
Zdravím u dalšího dílu ze seriálu: jdu na třetí vysokou školu. Dnešní téma bylo jedno z prvních, které jsem si napsala do seznamu, když jsem zakládala blog. Protože věřím, že když budu mít někde písemně všechny své chyby, bude menší pravděpodobnost, že je budu opakovat. Hlavní motivace pro tento článek byl můj nejlepší kamarád, který mi při jednom našem nedávném rozhovoru sdělil, že si myslí, že kdybych zůstala v Brně a znovu se přihlásila na veterinu, napodruhé bych to dala. Můj pohled je, že prvák s velkou pravděpodobností ano. Ale u tak těžké školy, jako je veterina, musí člověk mít motivaci. Svou vnitřní. Ale pojďme to tentokrát udělat přehledně: Proč jsem nezvládla veterinu (v bodech): Chyběla mi vnitřní motivace. Nemůžu si pomoct, musím k tomu dát komentář. Vnitřní motivace je to, že si opravdu vnitřně přejete tu školu vystudovat, získat znalosti a dovednosti a uplatnit je v praxi. Ne rodiče, ne spolužáci, ani „něco přece vystudovat musím“ nebo „už to musím dodělat, kd...
Další informace

Turistou ve vlastním městě 1. díl

Obrázek
Ostravo, Ostravo, město mezi městy, hořké moje štěstí... Zdravím, dnes budu pokračovat v opěvování mého rodného města. Přijeli nám totiž na návštěvu kamarádi z Jihu a tak jsme je protáhli po zajímavostech. Nejsem umělecký typ a neumím fotit. Takže pokud nejde o kočky a koně, nějak moc se k foťáku nemám a tak ani nemám moc vlastních zážitků zdokumentovaných... ani teď tedy nepředvedu vlastní fotky. Bylo by jednoduché udělat středoškolský referát o zajímavostech v Ostravě, plácnout sem pár oficiálních fotek a hotovo. Mým cílem ale je zprostředkovat své zážitky a zkušenosti. Proto je v nadpise 1. díl. Nečekejte, že další bude brzy, zase až s nějakou cizokrajnou návštěvou 😉 A taky ale nečekejte nějaká skrytá kouzla. Tentokrát jsme vyloženě šli po turistických cílech. Dolní oblast Vítkovic - Malý svět techniky U6 https://www.dolnivitkovice.cz/maly-svet-techniky-u6/galerie/#pid=2 Kdybych šla sama, trvalo by mi to mnohem déle a dětinsky bych zhltla celý příběh s Julesem Vernem. Taky bych si ...
Další informace

Jak to vlastně bylo s mým studiem

Obrázek
Zdravím! Jak už jsem tady párkrát zmínila, moje cesta k vysokoškolskému vzdělání a titulu není úplně přímá a jednoznačná. Rozhodla jsem se sepsat, co mě kam vedlo a proč jsem dělala jednotlivá rozhodnutí... Od malička jsem tvrdila, že budu veterinářkou. Skoro jsem neměla ani období „princezna“ - asi do čtyř let jsem chtěla být malířka, pak jsem přestala chodit do výtvarky, chvíli jsem chtěla být víla a pak se nějak chytla těch zvířat... asi to bylo v době, kdy mě mamka začala brát častěji ke koním... nevím. Každopádně jsem vždy chtěla být veterinářkou, vesele jsem všem odkývávala, že mi nevadí, že budu strkat ruku krávě do zadku, hltala jsem povídky pana doktora Jamese Herriota a vůbec si nepřipouštěla, že to je realita. Prostě jsem vždycky chtěla být veterinářka, ale nikdy jsem si pořádně nepředstavila, co to obnáší. Ale zjistila jsem si něco málo (hodně málo) o škole, že mi hodně pomůže, když budu mít na gymplu pěkný průměr a šprtala jsem a šprtala... až jsem se na mou „vysněnou...
Další informace