Alchymista

„Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“

A tak se celý Vesmír spojil a zase mi jednou ukázal, co umí. Už jsem totiž úplně zapomněla, jak motivační takhle knížka je. A proto jsem ji začala číst v jednom z nejméně rozhodných období svého života, totiž před (!třetím!) podáváním přihlášek na VŠ.

„Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“ 

A spousta dalších a podobných náhod a pokec s kamarádkou, jejíž vesmír si fakt dává záležet, aby měla před sebou ušlapanou cestičku a nachystanou spoustu možností, ať už se rozhodne k čemukoli, mě stály pár bezesných nocí a skoro dostaly do deprese. Kde jsem ztratila svou víru, že je všechno možné?

– Když se naučím porozumět řeči beze slov, porozumím světu. 

„Vše je jedno,“ pravil stařec.

Věřím tomu, že když člověk o něčem mluví, je větší šance, že na tom začne pracovat, než když si všechno nechává pro sebe. To ze mě ovšem taky dělá nejukecanějšího a nejustěžovanějšího člověka, co znám. Každopádně jsem své trápení, že vlastně nemám motivaci, vyklopila mamce. Ta mi řekla, že jsem přestala snít, když se mi přestalo dařit na veterině. Navíc jsem sama zapátrala v paměti a uvědomila jsem si, že beru strašně vážně, když se srazím s realitou a proto jsem se naučila netvořit si nové naivní sny, protože jsem pak v normálním životě nepoužitelná.

Ale! Tři roky jsem chodila s hlavou v oblacích a snila o vztahu. 

A nikdy nepochopíš, že láska nikdy člověku nebrání jít za Osobním příběhem. Pokud k tomu dojde, tak to není opravdová láska, ta, která mluví Řečí světa.

Jo, moment, dali jsme se dohromady po tom, co jsem to přestala řešit. Přestala jsem vymýšlet „co by, kdyby...“ a začala jsem žít v realitě. A kdy jsem zase přestala prožívat současnost?

Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.

Nevím, jak to úplně shrnout. Nevím, jestli jsem se rozhodla správně. Ale vím, že jsem se konečně do něčeho zase pustila, že si víc připomínám, jak důležitý je přítomný okamžik a že jedno rozhodnutí nemusí nutně znamenat, že zůstanu uvězněná ve stejném směru do konce života. Taky vím. že to, co se děje, má nějaký smysl a doufám, že si z toho co nejvíce odnesu.

Na závěr bych chtěla dodat, že rozhodně nejsem žádná ezoterička. Opravdu nevěřím, že se můžou lidé proměnit ve vítr...