Adéla Studuje

Zdravím! Jak už jsem tady párkrát zmínila, moje cesta k vysokoškolskému vzdělání a titulu není úplně přímá a jednoznačná. Rozhodla jsem se sepsat, co mě kam vedlo a proč jsem dělala jednotlivá rozhodnutí... Od malička jsem tvrdila, že budu veterinářkou. Skoro jsem neměla ani období „princezna“ - asi do čtyř let jsem chtěla být malířka, pak jsem přestala chodit do výtvarky, chvíli jsem chtěla být víla a pak se nějak chytla těch zvířat... asi to bylo v době, kdy mě mamka začala brát častěji ke koním... nevím. Každopádně jsem vždy chtěla být veterinářkou, vesele jsem všem odkývávala, že mi nevadí, že budu strkat ruku krávě do zadku, hltala jsem povídky pana doktora Jamese Herriota a vůbec si nepřipouštěla, že to je realita. Prostě jsem vždycky chtěla být veterinářka, ale nikdy jsem si pořádně nepředstavila, co to obnáší. Ale zjistila jsem si něco málo (hodně málo) o škole, že mi hodně pomůže, když budu mít na gymplu pěkný průměr a šprtala jsem a šprtala... až jsem se na mou „vysněnou...

Zdravím! Bez dlouhých okolků přejdu rovnou k jádru pudla, tentokrát jsem se netrefila. Na Databázi knih jsem k této knize napsala: Přiznám se, že bez doslovu bych knihu vůbec nepochopila. Díky doslovu chápu, že jde o provokaci a že se autor snaží lidem předvést, jak úchylní vnitřně jsou... takže nějaká rebélie, asi chápu, jenom se mě přestane knihy týkat, když celý příběh vykonstruujeme do jedné velké absurdity. Už od začátku. Gradace byla někde na desáté stránce, pak plácání v ničem, a na posledních stránkách naprosto nepochopitelný zvrat. Asi neumím dost číst mezi řádky, nebo mi styl knihy prostě nesednul... A tím bych to tak nějak shrnula... O čem bych se však chtěla ještě zmínit je má poslední návštěva knihovny. Nejenže v mé nejoblíbenější vědecké knihovně měli i Domácnost bez odpadu od Bey Johnson, ale i Zázračný úklid od Marie Kondo. Což jsou knihy, které mám v hledáčku už dlouho a v obyčejných městských knihovnách nikdy nebyly dostupné... ale nenapadlo mě hned si je půj...

„Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ A tak se celý Vesmír spojil a zase mi jednou ukázal, co umí. Už jsem totiž úplně zapomněla, jak motivační takhle knížka je. A proto jsem ji začala číst v jednom z nejméně rozhodných období svého života, totiž před (!třetím!) podáváním přihlášek na VŠ. „Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“  A spousta dalších a podobných náhod a pokec s kamarádkou, jejíž vesmír si fakt dává záležet, aby měla před sebou ušlapanou cestičku a nachystanou spoustu možností, ať už se rozhodne k čemukoli, mě stály pár bezesných nocí a skoro dostaly do deprese. Kde jsem ztratila svou víru, že je všechno možné? – Když se naučím porozumět řeči beze slov, porozumím světu.  „Vše je jedno,“ pravil stařec. Věřím tomu, že když člověk o něčem mluví, je větší šance, že na tom začne pracovat, než když si všechno nechává pro sebe. To ze mě ovšem taky ...

Zdravím! Po delší době se mi naskytla příležitost balení na delší výlet. Napadlo mě tedy podělit se s mým způsobem balení, který udělal z princezny, která jede na stanový tábor s loďákem, ale třeba bez baterky, celkem použitelnou baličku věcí. Není to nic revolučního, ale mě k tomu nikdo pořádně nevedl, takže když jsem na to pak sama přišla v dospělosti, bylo to jako objevit Ameriku. Ten trik je Seznam věcí Někde tam byl. Na víku toho loďáku na táboře. Jen jsem nechápala, že největší výhoda není, že můžu spočítat všechny páry ponožek a ujistit se, že ty ve ztrátách a nálezech opravdu nejsou moje, ale že se podle něj jde nachystat napříště. Oni totiž naši rodiče byli celkem důkladní, a tak původní, vcelku skromný, ale dostačující seznam vylepšili například o punčocháče nebo šusťákovou soupravu. To první jsem nikdy nenosila, u toho druhého nechápu, proč jsem to vůbec nosila... Ale pak se prostě taky stalo, že se někde při patnácté kontrole, že mám všechno, zapomněla lžička nebo zmi...

Zdravím, tak co nástup do dalšího semestru, taky jste se přesvědčovali, že jste se přes zkouškové strašně moc změnili, že se budete už ale opravdu do té školy připravovat, chodit včas, chystat si obědy, neutrácet tolik za kafe, protože budete dobře vyspaní a že se o sebe budete starat, protože ve zdravém těle zdravý duch, takže tu permanentku do fitka ze začátku ledna určitě vyčerpáte? No, a jaké kroky jste pro to udělali? Ne, to koupení té permanentky se nepočítá. Ani superdrahá krabička na oběd a lahev na smoothie. Mám to tak pokaždé. Pokaždé, když začíná semestr, rok, prázdniny, měsíc, týden, ... člověk věří, že se z ničeho nic začne chovat jinak. Ale aby Áďa v budoucnosti byla produktivní, zdravá, naučená a psychicky v pohodě, musí pro to už současná Áďa začít něco dělat. Začnu malými krůčky Konec zkouškového je doba, kdy máme většinou (rozuměj „pokud nestudujeme veterinu, nebo podobnou sebevraždu“) všechny povinnosti z krku a máme čas si oddychnout a načerpat síly do d...