Adéla Studuje

Zdravím, vítám vás u nového typu článku, který chci na můj blog zavést. Budu touto formou sdílet všechno, co mi připadá zajímavé sdílet, ale nedokázala bych o tom napsat celý článek. Nebo to budou třeba aktualizace už napsaných článků. Nebo náměty na budoucí články. Z všem známých důvodů jsme většina populace v březnu 2020 strávili většinu času doma. Nebo minimálně více čas doma, než jsme zvyklí. Takže co jsem doma objevila: Film Amelie z Montmartru Ano, uznávám, jsem kulturní barbar a ještě jsem neviděla takový důležitý film. Ale vždyť já jsem teprve vloni viděla Pulp Fiction... nezavrhujte mě, prosím, pracuji na sobě... Na druhou stranu, nejsem umělec, v tomto ohledu jsem mnohdy velmi povrchní a / nebo nevšímavá, takže i u tohoto filmu velmi oceňuji to, že mě příběh zahřál u srdíčka, že jsem mohla rezonovat s hlavní hrdinkou a že jsem díky ní mohla uniknout ze světa. A teď už vím, že se k filmu budu ráda vracet. Podcast Deliciously Ella Ellu mi už kdysi dávno uk...

Zdravím u dalšího dílu ze seriálu: jdu na třetí vysokou školu. Dnešní téma bylo jedno z prvních, které jsem si napsala do seznamu, když jsem zakládala blog. Protože věřím, že když budu mít někde písemně všechny své chyby, bude menší pravděpodobnost, že je budu opakovat. Hlavní motivace pro tento článek byl můj nejlepší kamarád, který mi při jednom našem nedávném rozhovoru sdělil, že si myslí, že kdybych zůstala v Brně a znovu se přihlásila na veterinu, napodruhé bych to dala. Můj pohled je, že prvák s velkou pravděpodobností ano. Ale u tak těžké školy, jako je veterina, musí člověk mít motivaci. Svou vnitřní. Ale pojďme to tentokrát udělat přehledně: Proč jsem nezvládla veterinu (v bodech): Chyběla mi vnitřní motivace. Nemůžu si pomoct, musím k tomu dát komentář. Vnitřní motivace je to, že si opravdu vnitřně přejete tu školu vystudovat, získat znalosti a dovednosti a uplatnit je v praxi. Ne rodiče, ne spolužáci, ani „něco přece vystudovat musím“ nebo „už to musím dodělat, kd...